Historie obecních a městských policií

• Lokální policejní sbory

Ve všech vyspělých státech na světě vždy byly a jsou lokální policejní sbory samozřejmostí. Tyto složky působí jako přirozená součást systému zajišťování záležitostí veřejného pořádku a prosazování práva v rámci územních samosprávních celků. Jinými slovy, každé město má neocenitelnou výhodu v tom, že může přímo ovlivňovat činnost této složky a bezprostředně tak reagovat na aktuální problémy ve městě nebo určité lokalitě. Má také možnost vybavit svoji policii potřebným technickým zázemím a vyškolit nebo vycvičit příslušníky své policie dle specifických potřeb. Zatímco v naší republice působí pouze dvě policejní složky, můžeme v okolních státech Evropy a ve světě nalézt i 3 a více policejních složek s různou místní i věcnou příslušností.

• Historie obecní a městské policie u nás

Obecní a městské policie nejsou ani u nás ničím novým. Historie obecních a městských policií v českých zemích sahá až do poloviny devatenáctého století, kdy byla lokální policie také nazývána "obecní nebo městská stráž bezpečnosti". Odtud také pochází označení "strážník". Tehdy došlo v českých zemích k zániku tzv. vrchnostenské správy a vznikla právní úprava obecního zřízení s heslem "základem svobodného státu je svobodná obec". Ta měla pravomoc, stejně jako dnes, zřídit místní policii (bezpečnostní sbor). Místní policie působila převážně na území autonomního města, v případě nutnosti a v ojedinělých případech však strážníci mohli svoji působnost rozšířit i na venkovské okresy ležící mimo území města, jak zněl výrok ministerstva zeměbrany z roku 1909. Počty strážníků v obcích a městech, jejich vycvičenost, výstroj a vybavení se lišily v závislosti na místních poměrech a především představitelích obce. Mezi jednotlivými strážemi bezpečnosti tak byly mnohdy značné rozdíly. Zatímco větší města disponovala dobře vycvičenými a vybavenými policejními sbory, našly se i malé obce, kde službu vykonával pouze jeden strážník se základním vybavením. Uniformy byly často téměř shodné s vojenskými, to se týká i státních znaků.

• První republika

V dobách tzv. první republiky působilo na území našeho státu asi 4500 strážníků. Státní policie byla zastoupena jen ve významných městech, četnictvo vykonávalo službu v terénu a v obcích, kde se nenacházel státní policejní úřad (nebo jeho expozitura), nebo zde nebyla zřízena obecní policie. Hlavními úkoly místních policejních sborů bylo především:

- přihlížet k bezpečnosti osob a jmění
- mít péči o zachování obecních silnic, cest, míst a mostů, o bezpečné ježdění po silnicích a vodách, jakož i konat policii polní
- konat policii vztahující se k věcem potravním a přihlížet k prodeji na trhu, zvláště pak dohlížet k míře a váze
- konat policii v příčině zdraví
- konat policii týkající se čeledi a dělníků a držet ruku nad čeledním řádem
- konat mravnostní policii
- konat policii v příčině staveb a v příčině ohně, držet ruku nad řádem stavěcím a udělovat policejní povolení ke stavbám

(slovo "policie" bylo používáno jako výraz označující činnost vykonávanou bezpečnostním sborem)

• Protektorát Čechy a Morava

V průběhu druhé světové války v Protektorátu Čechy a Morava byla všechna města s počtem obyvatel nad deset tisíc povinna zřídit Obecní výkonnou policii, která nesla název Gemeindevollzugspolizei. Ta se dále dělila na uniformovanou a neuniformovanou. V roce 1942 pak byly všechny policejní složky (četnictvo, státní a obecní policie) dle vládního nařízení č. 250/1942 Sb. sloučeny pod jednotné velení tzv. protektorátní policie - Protektoratspolizei. Zajímavostí je pak vládní nařízení č.77/1944 Sb., ze dne 28. března 1944, dle kterého bylo k uniformované protektorátní policii začleněno i "hasičstvo z povolání", které bylo dále označováno jako "požární ochranná policie". Dle zmíněného nařízení se také změnil název neuniformované obecní výkonné policie a to na "obecní kriminální policii".

• V období totality

Po skončení války došlo k postupnému začleňování policejních složek a četnictva do nově vznikajícího Sboru národní bezpečnosti. V průběhu vlády totalitního komunistického režimu právo a pořádek v našem státě vymáhala pouze jedna státem centrálně řízená složka SNB.

• Novodobá historie

Činnost lokálních policejních sborů u nás se obnovila opět až po revoluci v devadesátých letech minulého století. Tehdy se přirozeně začala projevovat jejich absence. Vše bylo napraveno přijetím zákona o obecní policii č.553 v roce 1991. Od této doby byl uvedený zákon o obecní policii již několikrát novelizován. Základní úkoly místních policejních sborů se však nemění. Obecní a městské policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona zejména:

- přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku,
- dohlíží na dodržování pravidel občanského soužití,
- dohlíží na dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce,
- se podílí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost
a plynulost provozu na pozemních komunikacích,
- se podílí na dodržování právních předpisů o ochraně veřejného pořádku a v rozsahu svých
povinností a oprávnění stanovených tímto nebo zvláštním zákonem činí opatření k jeho
obnovení,
- se podílí na prevenci kriminality v obci,
- provádí dohled nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích5) v obci,
- odhaluje přestupky a jiné správní delikty, jejichž projednávání je v působnosti obce,
- poskytuje za účelem zpracování statistických údajů Ministerstvu vnitra na požádání údaje o obecní policii

a plní další úkoly

Jelikož strážníci, díky zákonným normám, nejsou při své práci zavaleni nepřiměřenou tiskovou agendou, mohou tak trávit většinu času své služby na ulici, což je jejich hlavním úkolem. Čím více přibývalo v ulicích našich měst strážníků, tím častěji přicházeli strážníci do styku s pachateli protiprávních jednání. Zpočátku však obecní a městské policie neměly dostatek pravomocí účinně řešit všechny zjištěné přestupky přímo na místě. Tím začala narůstat úřední agenda a strážníci byli nuceni trávit stále více času na služebnách sepisováním příslušných oznámení, které následně předávali orgánům příslušným věc řešit. Samostatnou kapitolou byly i omezené pravomoci v určitých úkonech, např. v zastavování vozidel. Jako reakce na tyto skutečnosti tak v průběhu let vznikají pravidelné novelizace příslušných zákonů, které pravomoce místních policií pomalu, ale jistě, posouvají tak, aby jejich příslušníci v ulicích mohli svoji práci účinně vykonávat. Současně se samozřejmě také zvyšují nároky na samotné strážníky a to jak v oblasti právního vědomí tak i výcviku.